Hana Tipák Show

Jsou věci, které mi teď přijdou malicherné, ale dřív jsem měla pocit, že na nich stojí můj život. Jak často jíst během dne byla jedna z nich. Tímto článkem reaguji na jeden z vašich dotazů, který mi přišel od mladé slečny. Jak často jíst Jak často jíst je jednou z věcí, kterou řeší mnoho z vás, když se snaží zhubnout nebo si udržet postavu. Odpovědi hledáte na internetu, v časopisech, od kamarádek a těch, kterým se zhubnout podařilo. Taky se nám často dostává odlišných odpovědí. Nejčastější z nich je ta, že pokud chceš dát kila dolů, tak musíš jíst často a v malých porcích. Nejlépe až 6x za den, aby se ti nezpomalil metabolismus, tělo mělo neustálý přísun energie a nepropadala se hladina cukru v krvi. Dnes nebudu zacházet do žádných velkých odborností. Půjdu na to od lesa se selským rozumem a vlastní zkušeností. Jak to bylo dřív Nikde se netajím, že jsem několik let jedla až 6x za den. Dokonce jsem při tomto způsobu stravování dokázala zhubnout 10 kilo, které jsem nosila navíc. Jedla jsem klasicky doporučo

Stres je něco, s čím se potkává každý z nás. Někdo méně, někdo více a někdo ho má takovou dlouhodobou přemíru, že mu může pomoct Monika Nyklíčková. Včera jsem měla milé posezení v kavárně, kde jsem se konečně osobně seznámila s Monikou. Monika Nyklíčková je odbornice na slovo vzatá, jen vám nedokážu v jedné větě říct, na co všechno se ve své práci zaměřuje. Její odborný záběr je opravdu široký, tak vám řeknu čím oslovila mě a proč vám její moudro přináším. Odbornice s širokým záběrem Monika pracuje s lidmi, kteří si prošli nebo prochází syndromem vyhoření, traumaty, psychickými ataky, problémy pohypového aparátu, porodními traumaty, ale taky se věnuje těhotenství a porodnictví. Celý výčet čemu se Monika věnuje uslyšíte v našem společném rozhovoru. Z vašich emailů kolikrát čtu, jak máte psychické problémy s jídlem, jak jste vystresovaní a pak vyčerpaní, že nejste schopni si ani vyživující jídlo přiravit. Stres je něco, co nám může bránit v tom, že chceme zhubnout kila navíc. Při vysoké míře stresu se nás tuk

Nevěřila bych, že se podcasty stanou mojí silnou stránkou na webovkách. Stále mě baví psát články, což je pro mě nejlepší způsob ponoření se sama do sebe a odpovídání na témata, která nás pořád zajímají. V podcastech se ponořuji taky, ale s ostatními lidmi a jejich názory na věc. Vždycky mě fascinuje, jak se střetáváme v podobných názorech akorát jinak řečených. Naopak mám taky ráda, když mě zaujmou nové věci. Maličkosti, kterých jsem si dřív nevšimla a nebrala na ně moc velký ohled. Když se podívám za sebe, tak vidím přesně 41 inspirativních podcastů. Rozhovorů, které jsem poslouchala s pozorností malého dítěte naslouchajíc pohádce. 3 nejlepší Otázkou, jaké mám nejlepší podcasty, které jsem doposud nahrála, mě vždycky dostanete. Vnímám to trochu jinak, než všichni ostatní kolem mě. Podcasty pro mě byly a ještě pořád jsou něčím novým, v čem se snažím zdokonalovat. Když projedu očima podcasty od toho prvního po poslední, tak v nich taky vidím sebe, jak se u prvních styděla, měla strach, ale zároveň zvýšený ad

Vyživující tradice pro mě bylo nové poznání Začetla jsem se a nestačila jsem zírat kolik nových věcí se přede mnou zase otevřelo. Bylo to jedno velké WAU a díky zároveň. Po přečtení pár článků, kde se paní Věra odkazuje na knihu Vyživující tradice a práci zubaře Westone Price, jsem věděla, že ji jednoho dne oslovím. Pokaždé když oslovuji nového člověka pro rozhovor, tak se ve mě mísí různé emoce. Jsem šťastná, že díky podcastům se můžu potkávat s mnoha zajímavými a inspirativními lidmi. Pak se ve mě ale taky objevuje trochu pochybnost. Pochybnost o sobě samotné, když vidím kolik toho daný člověk ví. Vidím, že je daleko dál ve svém poznání a to mi trochu imponuje a zastrašuje zároveň. Vzbuzuje to ve mě přirozený respekt a úctu k člověku. Proto jsem vždycky moc ráda, když je mé pozvání přijato a já se o nové informace, které můžou obohatit i druhé, můžu podělit s vámi. Než jsem Věrku oslovila, tak jsem si objednala do češtiny přeloženou knihu Vyživující tradice, která je teď mojí malou biblí. Věrka se zaslouži

Před lety jsem se začala zajímat o výživu a postupně se dostávám k takovým tématům, u kterých bych nikdy nečekala, že mě budou zajímat. Jedním z těchto témat je autoimunitní onemocnění. Ač se to na první pohled nemusí zdát, tak způsob jakým se stavujeme a vedeme život, ovlivňuje jestli se u nás objeví autoimunitní onemocnění nebo onemocnění chronické. O obezitě, jako chronickém onemocnění jsme se více do hloubky bavili s Honzou Vyjídákem. Není to jen jídlo Měla jsem období, kdy jsem si myslela, že naše celkové zdraví stojí a padá jen na to, jak se stravujeme. Kdyby veškeré onemocnění, nadváha a psychické problémy praměnily jen z jídla, tak bychom asi mohli jásat. Jenže jen o jídle to není. Jestli v našem těle propukne autoimunitní onemocnění ovlivňuje taky to, jaký stupeň stresu v našem životě máme, jaké máme rodinné vztahy, jak celkově vedeme život, jak se stravujeme, jakým toxinům se vystavujeme, konzumujeme a mažeme na své tělo. To stejné můžeme říct taky o nadváze. Nemusí být způsobená jen špatným strav

Už ani nevím, kdy jsem narazila na facebookovou skupinu nízkosacharidové stravování pro hubnutí a zdraví. Pravděpodobně to bylo díky některému z rozhovorů s hostem, který mě k této skupině prolinkoval. Znáte to. Spojíte se s jedním člověkem a tím se vám otevřou další dveře. Další dveře ke skvělým lidem a jejich příběhům. Nízkosacharidové stravování Jedním z těchto lidí je Pavla Hlavičková. Zakladatelka facebookové skupiny nízkosacharidové stravování. Její vroucný přístup si mě získal na první dobrou. Přesně si pamatuji, jak jsem četla její odpověď na jízlivý komentář jedno z členů skupiny. Při dočtení mě zalil pocit, že ta ženská musí obměkčit i největšího rypala. Veškeré její příspěvky a komentáře ve skupině, ale taky na Pavliných webových stránkách deliketo.cz, jsou od srdíčka. To je taky velké gró skupiny nízkosacharidové stravování. Pavla skupinu založila na vzájemné pomoci a ne kritizování. Chápe, že člověk který se změnou ve stravování začíná, toho zřejmě hodně neví a když už ví, tak pravý opak, než j

Evičku jsem oslovila, když jsem se začetla do jejích slov na blogu, která mě totálně pohltila. Věděla jsem, že ji musím oslovit pro rozhovor. Že je to výjimečný člověk, se kterým se chci setkat (i když jen přes skype) osobně. Vědma, která vykládá karty Eva je vědma, která vykládá karty. Nahlíží do našich životů a snaží se nám objasnit, proč se nám děje to či ono. Jak sama říká: "Za všechno si můžeme sami". Za všechno co nás potkává, jak se k nám ostatní chovají, jaký vedeme život, jestli jsme nebo nejsme šťastní. Ve všem máme své prsty. Nic se neděje jen tak, ani to není o těch druhých, že by se nám snažili kazit život. Je to o nás. A na sebe samotné bychom se měly zaměřit (omlouvám se, ale opět mluvím k ženám). Evičku jsem si pozvala taky proto, aby nám zkusila odpovědět na otázky, proč jsme na sebe tak přísné a proč na sebe myslíme až na posledním místě. Často se setkávám s ženami, které jsou vyčerpané životem. Starají se o všechno a všechny kolem sebe, ale na sebe samotné jim "nezbývá" čas. Setkávám se

Osvobozující půst a jezení 2x nebo 3x za den. Jíst 5x za den se mi líbilo. Prakticky jsem se celý den pásla na jídle. V hlavě jsem však nenosila nic jiného než myšlenky na jídlo.  A to mě unavovalo. Možná stejně jako teď tebe. Přišlo vyloučení obilovin a luštěnin. Navýšila jsem na zdravých tucích. Přidala jsem občasný půst. Otočila jsem své stravování o 18O°. Přerušovaný půst versus pasení se na jídle Nemůžu říct, že se mi stravování 5x za den úplně nelíbilo. Člověk jí téměř v průběhu celého dne. Snídani střídá svačina, svačinu oběd, oběd svačina. Zakončíš to večeří, po které někdy následuje ještě malá druhá večeře. Tento stravovací systém se líbí snad každému jedlíkovi. Pasení se na jídle v průběhu celého dne začalo být celoplošně uznávané, jako zdravé stravování. Přerušovaný půst, při kterém se může vynechat jídlo i na několik dní, už tak populární není. Nabourává tento nově zažitý způsob stravování, který se prezentuje jako nejbezpečnější pro naše zdraví a tělo. Naopak půst, tedy vynechání jídla, je čas

Minulý týden jsem se rozjela na nedalekou Kozí Farmu ve Vizovicích. Máme to opravdu za humny, tak by bylo škoda tam nezavítat a nevyzpovídat pana Martina Vlčka. Pan Martin společně se svojí přítelkyní mají na starost 80 koz, které se nerušeně pasou na kopečku nad jejich domem. Kozí farma živě Hlavním důvodem proč mě lákalo na farmu zavítat bylo to, abych se mohla podívat, jak kozy na farmě žijí. Z dětství, kdy můj děda choval i kozy si je pamatuji jenom z chlívku, kde se dělily o prostor s krávami. Když mě pan Vlček vzal do výběhu koz, tak se na nás hned několik seběhlo a začaly se k nám lísat. Překvapilo mě, že nijak nejdou cítit. Důvodem je to, že žijí celý rok venku. Ani mléko a mléčné výrobky od těchto koz nejdou cítit. Někteří lidé žijí v domnění, že kozí mléko smrdí. Smrdí, ale jen mléko od koz, které jsou zavřené v chlívku, kdy na sebe koza natahuje pachy z prostředí, ve kterém se pohybuje. Proto když jsem ochutnala pak doma kozí kefír, který jsem si koupila, nestačila jsem se divit. Chuť naprosto la

Žít s nadváhou je prekérka, z které je cesty ven. Zdá se, že samotná obezita je z velké části problémem stylu našeho stravování. Stravování se za posledních několik desetiletí stalo záležitostí vysoce zpracovaných výrobků. Obezita je stále častějším problémem i u dětí, které přejímají špatný stravovací styl a životní návyky svých rodičů. Ve výživě je všechno naopak Když jsem se do výživy ponořila hlouběji, tak jsem časem začala zjišťovat, že je ve stravování všechno jinak, než se celoplošně doporučuje. Obezita se často označuje jako výsledek toho, že moc jíme a málo se hýbeme. Jenže co pak děti a lidé vykonávající fyzicky náročnou práci, kteří s sebou nesou viditelná kila navíc? Společně jsme se nad tímto pozastavili i my dva s Honzou Vyjídákem. Taky si dlouhá léta myslel, že je obezita problémem nedostatečného pohybu. Obezita jako důsledek nevhodného životního stylu Sama za obezitou vidím daleko víc příčin, než jen nevhodné stravování. Lidé zápasející s obezitou se taky potýkají s nedostatkem spánku, vysok

Pod slovem yoga, ať už klasická nebo bikram yoga, se mi vždycky vybaví sál s tlumeným světlem, kde přeš zatažené žaluzie prosvítá pár paprsků slunce. Nevím proč ji mám v hlavě spojenou s velkým napojením na naše tělo a duši. Nikdy jsem Bikram yogu necvičila, ale po rozhovoru s Aničkou Čadkovou jsem skálopevně rozhodnutá, že ji vyzkouším. Není to žádné peříčko I když bikram yoga využívá statických poloh, tak její cvičení není žádné peříčko. Cvičí se ve vyhřáté místnosti na 42 stupňů a její lekce trvá 90 minut. Skládá se z neměnných 26 poloh. Průběh lekce je pořád stejný i když pokaždé jiný. Jak řekla sama Anička, jinak člověk bude vnímat cvičení bikram yogy na jejím začátku a jinak po pár lekcích. Anička cvičí bikram yogu už několik let a nikdy jí její cvičení nepřišlo stereotypní. Při povídání s Aničkou mě dostalo, že cvičení bikram yogy člověka vždycky v něčem překvapí. Každá lekce je jiná. Do její podoby se odráží naše vnitřní rozpoložení a to, kde se v životě aktuálně nacházíme. Narovná tvoji psychiku A

Jakožto cyklická žena mám dny, kdy si s jídlem hraji. Kombinuji jej barevně i chuťově, vybírám nádobí na kterém bude servírováno, aby vypadalo dokonale. Pak přijdou dny, kdy jen na pánvičce zamíchám co dům dal a s nějakým následným krášlením si nehraji. Když ale vidíte keramiku od Ema Mamisu, tak vaše jídlo vždycky bude vypadat dobře. Kde se vzala Ema Mamisu Ema Mamisu je značka české ručně vyráběné keramiky, která vznikla pod rukama Barči Diduchové. Jak Barča sama řekla, tak tento název nosila v hlavě asi dva roky, když s přítelem přemýšleli nad otevřením čajovny. Světlo světa Ema Mamisu spatřilo, když Bára dostala padáka. To bylo pro Báru velkou výzvou. Řekla si, že je konec výmluvám a je čas splnit si sen. Živit se tím, co vystudovala. Průmyslovou školu keramickou obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Bára začala s tvorbou keramiky v jednom z nemnoha pokojů doma. Ze začátku neměla doma pec na výpal keramiky, tak chodila pálit do školní pronajaté dílny. Tvořím podle sebe, ale i poptávky Jedním z

Za posledních pět let se můj pohled na jídlo několikrát změnil. Začala jsem jako nepolíbená intuitivně vyřazovat to, co si každý dokáže selským rozumem odvodit, že není zdravé. Nepotřebovala jsem k tomu žádné články ani odborné názory. Dařilo se mi. Zhubla jsem 10 kilo, aniž bych jídlo změnila rapidně. I když za dobu pěti let se jídlo které jím podstatně změnilo. Čím míň jsem toho věděla, tím to bylo jednodušší S klidným srdcem můžu říct, že čím míň jsem toho o jídle věděla, tak to pro mě bylo jednodušší. Jenže s chutí roste chuť. Začala jsem číst, hledat výzkumy a někdy se odpověď na zdravé stravování zdála vzdálenější, než na počátku. Někdy jsem měla v hlavě takový zmatek, že jsem nevěděla kudy dál. Chtěla jsem pro sebe dělat to nejlepší, ale s rozpolcenými myšlenkami a názory, které jsem četla, jsem byla jak zkoprnělá. Vím, že se z toho často cítíte unavení i vy. Rozumím tomu. Proto jsem se rozhodla začít se sérií článků s názvem Ze Života Výživové Poradkyně, kde se s vámi budu dělit o své myšlenky a úva

Hledání společného tématu Dlouho jsem přemýšlela o jaké téma se v rozhovoru opřít. Jaké téma vybrat, které by vám přineslo co nejvíc užitečných informací. Sama z těch třiceti nahraných rozhovorů už vím, že je potřeba si vybrat jeden kruh tématu, kterého se budu držet. Jakmile nechám téma moc široké, tak máme tendenci i náš rozhovor s hostem natahovat a nakupovat dané téma ze všech stran. Pak mám někdy obavu, jestli je to pro vás "stravitelné" nebo je to směs mnoha informací, z kterých se těžce skládá celý obrázek toho, co vám měl rozhovor předat. Boření výživových mýtů Proto jsem se spojila s několika lidmi kteří se taky profesně věnují výživě a společně jsme probrali možnosti do jakých vod zabrouzdat. Margit má široký záběr ve výživě, který mě osobně zajímá ze všech stran. Jenže já musím myslet na vás posluchače. Myslet na to, co pomůže vám, v čem nejčastěji tápete a nemáte jasno. Nakonec jsem se s výběrem tématu spojila i s Margit a společně jsme rozhodly, že tématem bude boření výživových mýtů. Výživové

Jednoduše se propadá jejich chuti a někdy se přistihneme, že se od nich nedokážeme odtrhnout. Nevím kde jsem to četla, ale mezi řádky se psalo, že ořechy a semínka jsou jako drahokamy. Proto by se s nimi tak mělo i zacházet. Ořechy a semínka ze Světa Plodů Se zvyšujícím se zájmem o zdravé stravování se taky zvyšuje zájem o přírodní ořechy a semínka. Samozřejmě není ořech jako ořech a proto jsem si pro dnešní rozhovor pozvala Ottyho. Otty je spoluzakladatel obchodu a online e-shopu Svět Plodů. Objednáváme od nich s radostí již několik let ořechy, semínka a další suché plody. Už při první objednávce se mi velice líbilo jak komunikují se zákazníkem. V dopise přiloženém v zásilce se ptají jestli všechno proběhlo v pořádku a co můžou zlepšit. K objednávce přikládají taky malé vzorky svých produktů zdarma k ochutnání, což každého mile překvapí. Vztah se zákazníkem, který funguje Díky jejich spolehlivosti a vztahu, který dokážou se zákazníkem navázat, jsme jejich věrní a spokojení zákazníci. Jejich služba na tele

Dávno už vím, že sahat po lécích, když něco nefunguje tak jak má, není vždycky ta nejlepší a jediná možnost. Zastírání příznaků místo vyřešení příčiny, která onu nerovnováhu v těle způsobuje, je jen dočasné a krycí řešení. Zmírňuje příznaky, ale neřeší příčinu. Nemyslím si, že ani bylinky dokážou vyřešit zdravotní problém, ale co vím jistě, tak nám s ním mohou pomoct a podpořit funkci jednotlivých orgánů v těle. Proto jsem si pro dnešní rozhovor pozvala Jarušku Divílkovou. Bylinkářku z mého rodného valašska, která se míchání bylinek věnuje již 20 let. Jarušku jsem navštívila v její poradně Petrklíč ve Vizovicích, kde míchá veškeré čaje, nabízí poradenství a pořádá kurzy. Bylinky bychom podle Jarušky měly využívat jako prevenci organismu. Neobracet se na ně až v situaci nemoci. Dřív byly bylinky součástí každé kuchyně a pilo se hodně bylinkových čajů. Dnes si bylinky získávají čím dál víc na své oblibě, ale podle Jarušky jsme si na ně vzpomněli pozdě. Prostředí kolem nás je znečištěné a to ubírá i na kvalitě b

Když jsem před rokem poprvé četla Učebnici Sebelásky, tak se mi ani nesnilo o tom, že bych s Luckou Kolaříkovou mohla udělat rozhovor na téma Sebeláska. Lucie Kolaříková je pro mě obrazem pro sebelásku. Sebeláska má mnoho podob V rozhovoru Lucka řekla, že v každém věkovém období se sebeláska může projevovat jiným stylem. Tedy že můžeme témata sebelásky prociťovat v jiných oblastech, než před pěti lety. Lucka to ukázala na svém příkladu, kdy v teenagerovkém věku cítila vnitřní rozpor s jejím tělem. Neměla se ráda. Připadala si tlustá, i když s váhou problém neměla. Lucku vždycky zajímala psychologie a proto se vždy snažila pracovat s tím, co se jí honí hlavou a přijít na to, proč tomu tak je. Zajímá se o psychologii toho, jak prožíváme, jak komunikujeme, jaký máme vztah ke svému tělu a jak s ním komunikujeme, jací jsme ve vztazích a proč. Sebeláska se rodí už v dětství Ze svého studia psychologie Lucka vždycky vychází v řešení problému z dětství. Z dětství si mnoho z nás do dospělosti přináší stud, strach a

Poznámka k rozhovoru: u mléčných výrobků se bavíme o výrobě domácího jogurtu, kde je zmiňovaná doba přípravy 12 hodin. Správně je doba přípravy 24 hodin. Za tuto chybu v rozhovoru se omlouváme. Přede mnou na stole leží kuchařka Vaříme trochu jinak GAPS & PALEO a já vzpomínám na setkání s holkama z Živé Kultury, které jsou autorky této krásné kuchařky. Na Žanetu Kremsa a Janu Dell Plotárkovou mě navedla Tereza Broschová, s kterou jsme společně v našem rozhovoru lehce nakously téma GAPS diety. Živá kultura jako nový rozcestník k dalším směrům Pamatuji si, že slovo GAPS mi tenkrát poprvé zahrálo v uších a já absolutně nevěděla, co si pod tímto pojmem mám představit. Říkala jsem si,: „ok GAPS je asi nějaký nový směr ve stravování, se kterým jsem se ještě nesetkala”. Tak jsem zabrouzdala k Janě a Žanetě na stránky Živá Kultura, což je jejich společné dílo. Hned v hlavním menu na mě vyskočilo GAPS, WAPF a PALEO. Z těchto tří mi bylo dobře známé paleo stravování, podle kterého se stravuji. GAPS jsem maličko znala

"V životě by se člověk měl naplno věnovat jenom jedné věci." Není tomu tak dávno, kdy jsem tuto větu četla u stránkách Coretraining, za kterými stojí Martin Snášel. Při čtení této věty v jednom z jeho mnoha článků, jsem se nadobro utvrdila v tom, že se profesně nemůžu věnovat všemu. Že je pro mě jednoduše moc skloubit pracovní náplň jak výživové poradkyně, tak trenérky. Zaměřit se na jednu jedinou věc Když se člověk snaží dělat všechno, tak nakonec nedělá pořádně nic. S tímto přístupem se rozhodl budovat svůj business i Martin Snášel. Já jsem ráda, že Martinův článek nakopl se naplno věnovat jen tomu, co mě nejvíc baví a naplňuje. Martin Snášel profesně pracuje jako silově a pohybově nápravný trenér. Zaměřuje se na trup těla, tedy na jeho střed, do kterého spadá pánev, páteř a břicho. Sportovcem už od dítěte Martin je sportovcem srdcem i duší už od dětství, kdy se na základní škole věnovat silovým a silově výbušným sportům. Potom přešel k aktivnímu posilování a mezi lety 1998 až 2005 se věnoval kulturistic

Cestování a poznávání jiných zemí vždycky s sebou nese ochutnávku místních jídel. Pokud se vydáš poznávat evropské státy, tak se ve většině z nich setkáš s přemírou konzumace moučných výrobků. Otázka zní, jak si užít cestování bez toho, aniž by sis zrujnovala svůj styl stravování. Stravování na cestách Zavítáním do jižanských států se tomuto trochu přece vyhneš nabídkou čerstvých ryb a mořských plodů. Amsterdam se nabídkou jídla moc od ostatních evropských zemí neliší. Od sladkého sortimentu tu najdeš všemožné palačinky, americké koblihy, španělské churros, waffle, italskou zmrzlinu a typické holadnské stroop waffels plněné sirupem. Co se světových kuchyní týče, tak tu narazíš na italskou kuchyni, argentinskou, asijskou, mexickou a taky tu najdeš typické anglické fish and chips. Když tě cestování láká ochutnat nezdravoty Nizozemsko svoji vlastní kuchyni extra nemá. Mezi klasické jídlo, které nizozamci konzumují patří Stamppot, což jsou rozmačkané brambory se zeleninou doplněné mlátkem masa nebo klobásy. Č