Východiska

Polské elektronické duo Coals je prý nazvané podle uhlí, které se těží v oblasti Slezska, odkud skupina pochází. Dvojice tvořená producentem Łukaszem Rozmysłowskim a zpěvačkou Katarzynou Kowalczykovou právě vydává své druhé album Docusoap.

Polský hudební projekt Enchanted Hunters tvoří hudebnice Magdalena Gajdzica a Małgorzata Penkalla. Jejich debutové album Peoria, kombinující freak folk se současnou klasickou hudbou a písničkářstvím, vyšlo v roce 2012. Po sedmi letech se dvojice vrací s novou nahrávkou Dwunasty dom, která vyšla na polském vydavatelství Latarnia.

Fabrika Avtonomia je kulturní a sociální centrum nacházející se v malém, nenápadném industriálním komplexu nedaleko centra bulharské metropole Sofie. Funguje na nehierarchické bázi, bez podpory státu nebo jakýchkoli externích skupin. Je to také jeden z mála prostorů, který je v Bulharsku otevřený LGBTQ+ komunitě a nejrůznějším subverzivním akcím.

The Informals / Неформалы je audiovizuální performance, která vás v reálném čase přenese na daleký severozápad Ruska do Murmansku, města za polárním kruhem. Název projektu se inspiroval termínem pocházejícím z 80. a 90. let, který se v Sovětském svazu používal – a používá se dodnes – jako pojmenování různých subkultur, skupin nebo jednotlivců, kteří se nezačleňovali do společnosti.

Spolka je kolektiv architektek a socioložek ve východoslovenských Košicích. Jeho členky se zabývají hlavně otázkami urbanismu, veřejného prostoru a soužití komunit s městem. Přímo v Košicích jsme s jeho spoluzakladatelkou Zuzanou Reveszovou hovořili o lásce k městu, feminismu i rozvoji nevyužitých brownfieldů na východě Slovenska.

Červenec 2019. Severovýchod Polska, Bialystok. Mírumilovný Pochod rovnosti Pride napadli extremisté, kteří po účastnících pochodu házeli dělobuchy, kameny, láhve. Nebyl to ojedinělý incident, nárůst netolerantních nálad v zemi, v tomto případě vůči LGBT+ komunitě, můžeme sledovat posledních pár let.

Z množství projektů nastupující generace slovenských raperů a producentů trapu v poslední době naprosto vyčnívá nový projekt s názvem Edúv syn. Je zajímavý temnou estetikou na hranici punku a xanaxového rapu a angažovanými texty, které mají kvalitu samostatně stojící poezie a které se kromě silných emo momentek z nočního města zabývají i tématy, jako jsou duševní choroby nebo antifašismus.

Dalmata Daniel je label, který vznikl v Budapešti v roce 2016. Založili ho 3 kamarádi a za tři roky své existence se etabloval nejen na domácí, ale také na evropské undergroundové scéně. Kromě podporování místních producentů, kteří přesáhli hranice lokální scény, jako např. Új Bála nebo Norwell, vydává Dalmata Daniel také zajímavá zahraniční jména, jako třeba venezuelského Cardopushera nebo holandského Betonkusta (s holandskou scénou má label úzké spojení už od začátku).

O ukrajinské elektronické scéně se v poslední době, často relativně povrchně, píše jako o raveové revoluci nebo zvukové reakci na politické změny v zemi. Celkem vypovídající pak je, že kolektivy a iniciativy jako Cxema nebo klub Closer figurují nejen v hudebních, ale také módních médiích. Kromě těchto jmen však na Ukrajině působí mnoho jiných scén a kolektivů, fungujících na principu DIY.

Szczepan Kopyt je polský básník a hudebník. Potkal jsem ho v Bratislavě na čtení jeho nové sbírky poezie Čítanka pro pracující třídy, která vyšla ve skvělém slovenském překladu Kristýny Karabové. Jeho básně byly také publikovány v češtině v časopisech A2 nebo Psí víno. V rozhovoru jsme mimo jiné řešili i to, jak Kopyt svou angažovanou poezií často vyvolává rozpaky mezi čtenáři, kteří bývají zaskočeni jeho přímočarým zápalem pro komunismus.

Kristóf Kelemen je mladý maďarský režisér a dramaturg, jehož hry jsou inspirovány společností a tím, jak podmínky a okolnosti formují lidi a jejich činy. Čerpá hlavně z maďarské minulosti, třeba z archivních zdrojů. S Kristófem Kelemenem jsem se setkala v jeho kanceláři v Divadle Radnóti v centru Budapešti, kde působí jako dramaturg, mluvili jsme však hlavně o jeho aktuální hře Megfigyelök, což v překladu znamená něco jako Pozorovatelé.

Katarína Rešek je filmová režisérka, zpěvačka a producentka z Lublaně. Minulý týden na internetu vydala debutové album svého elektronického projektu Кукла nazvané Katarina. Katarína se hudbě věnuje odmalička – už v šestnácti začala na hudební škole hrát na violoncello a bicí. K sólové produkci elektronické hudby se dostala, když díky bývalému příteli objevila produkční software Ableton.

Kajet, což je v uvozovkách východoevropská verze francouzského Cahier, je nový žurnál, který vznikl na bukurešťském předměstí Titan. Založili jej Petrică Mogoş a Laura Naum jako nezávislou platformu pro nové paradigma zkoumající transformaci i marginální narativy týkající se východní Evropy. Kajet je platformou pro akademické, umělecké reflexe tohoto regionu v angličtině. Jeho aktuální, druhé číslo je věnováno utopiím.

Pointless Geometry je kazetový label, který od roku 2015 funguje ve Varšavě. Je jedním z nových, výrazných představitelů vitální polské nezávislé scény. Vydávají na fyzických nosičích, na audio i video kazetách. Jejich repertoár je pestrý, v katalogu naleznete experimentální, improvizativní i elektronickou hudbu. Jsou součástí scény, z níž čerpají inspirace a interprety, ale tento vztah je oboustranný.

Kikimore je postava ze slovanské mytologie, která prý v noci v domě způsobovala různé zvuky a ruchy. Kikimore je také šestičlenný ženský noise synth kolektiv – ve složení Kati Flowerfields, Staša Guček, Sara Mlakar, Nina Orlić, Sara Pegam, Barbara Poček – sídlící v Lublani. Je součástí tamější aktivní scény točící se kolem umění, technologií a v jejich případě hlavně hudby. Jejich studio jsem navštívila během hudebního a uměleckého festivalu SONICA koncem září.

Moskevský projekt Beryllium je digitální komunita věnující se produkci a vydávání temné elektronické hudby. S jejím zakladatelem Ilyasem Arinovem jsme se bavili přes internet. „Jsme jeden mocný organismus, který dělá strašné zvuky a ničí slabé mysli,“ objasňuje charakter svého projektu.

Szara Reneta je malé polské vydavatelství, jehož zakladatel Maciej Wirmański žije na venkově v jižním Polsku. Během svých studií v Krakově založil hudební blog „Kultura staroci“, přes který poznal síť malých polských experimentálních vydavatelství. „Zkušenosti a přátelství, které jsem získal během psaní recenzí a rozhovorů, byly určující, když jsem se rozhodl dělat vlastní vydavatelství a vlastní hudbu,“ říká Maciej.

Little Beat Different původně začalo jako DJské sdružení tří kamarádů žijících v Londýně – Slováka, Čecha a Poláka. Jak naznačuje už jejich název, žánrově se nijak nevymezují. Vydávají experimentální elektroniku, techno a house i reedice historické hudby. Řadí se tak mezi nové labely, které se snaží reflektovat svou vlastní hudební historii.

Ganna a Polina dělají hudbu, spolu i zvlášť. Inspiruje je jejich okolí, každodenní život, ale i experimentování s možnostmi elektronického produkování hudby. „Hudba je taková interpretace reality – každá zvuková vlna, kterou vytvořím, existuje pouze v tom jediném momentu. Vzniká to vlastně z ničeho,“ říká Ganna.

Pavel Dmytriev je frontman a zakladatel kyjevského shoegaze a coldwave projektu Geuxx. V Kyjevě jsme spolu mluvili o tom, jak a proč začal zpívat, nebo o atmosféře, která je na začátku vzniku každého tracku.